Déšť za oknem, společná deka a naše těla se stále více přibližují – večer plný vášně

Pamatuji si ten večer, jako by se stal včera. Déšť bubnoval na okna a my jsme seděli na pohovce zabalení do jedné velké vlněné deky. Byla jsem opravdu unavená po celém dni, ale jeho přítomnost na mě vždy působila uklidňujícím dojmem. – Pojď blíž, nechci, abys zmrzla – zašeptal a přitáhl mě k sobě. Pocítila jsem teplo jeho těla a poprvé jsem opravdu pocítila, jak velmi to potřebuji. Pod dekou jeho ruka spočinula na mém stehně a pomalu se posouvala výš. Mluvili jsme o všem a o ničem, smáli jsme se hloupým vtipům, ale napětí rostlo s každou minutou. – Máš takové měkké vlasy – řekl a zabořil prsty do mých vlasů. Odpověděla jsem mu lehkým polibkem na krk. Cítila jsem, jak jeho dech zrychluje. Déšť lilo čím dál silněji, vytvářejíc ideální, intimní atmosféru. Jeho prsty začaly kreslit kruhy na mé kůži pod tričkem. To byl moment, ve kterém jsem si slíbila, že se nezastavím. – Chceš, abych přestal? – zeptal se tiše. – Ne, prosím, pokračuj – odpověděla jsem a přisunula se ještě blíž. Jeho rty našly mé a polibek se stal hlubokým a vášnivým. Ruce bloudily pod dekou a odhalovaly stále více. Cítila jsem jeho tvrdost u mého stehna a poprvé jsem opravdu byla jistá, že té noci se vše změní. Přesunuli jsme se do ložnice, ale ten okamžik pod dekou mi zůstal v paměti navždy.

Když jsme vešli do ložnice, déšť stále padal a vytvářel uklidňující šum. Pomalu jsme sundali zbytek oblečení a vychutnávali si každý okamžik. – Jsi krásná – zašeptal a díval se na mě s obdivem. Lehla jsem si na postel a on nás přikryl stejnou dekou, která nás předtím zahřívala. Jeho rty putovaly po mém těle a zanechávaly horké stopy. Pocítila jsem jeho jazyk na své kůži a poprvé jsem opravdu byla tak mokrá touhou. – Dotkni se mě tam – požádala jsem a vedla jeho ruku. Jeho prsty se pohybovaly zkušeně a vyvolávaly vlny rozkoše. Odpovídala jsem mu vzdechy a šepty. – Miluji tě za to, jak mě dotýkáš – řekla jsem a cítila narůstající orgasmus. Přesunul se nade mě a pomalu, ale jistě vešel do mě. Rytmus byl hluboký a synchronizovaný s deštěm za oknem. To byl moment, ve kterém jsem pocítila absolutní jednotu. Naše těla se pohybovala společně, deka padala na podlahu, ale to nám nevadilo. Jeho ruce mě držely pevně, ale něžně. Dosáhla jsem vrcholu jako první a křičela jeho jméno, on se připojil o chvíli později. Poté jsme leželi propleteni a těžce dýchali. – To byl nejlepší deštivý večer v mém životě – zašeptal. Přitulila jsem se k němu s vědomím, že tato noc začala něco ještě krásnějšího. Déšť stále padal a my jsme usínali ve vzájemném objetí, plni uspokojení.