Rozbité auto na pustatině: vášnivé setkání se samotnou obyvatelkou

Byla jsem na cestě těmi prokletě opustenými pláněmi, když moje staré auto začalo kašlat jako astmatik. Motor zhasl s dramatickým povzdechem a já se ocitla uprostřed ničeho. Slunce zapadalo a já, pětadvacetiletá Anna, s kufrem plným oblečení na víkendový výlet, stála bezradně u silnice. V dálce se rýsoval jediný dům – stará, ale upravená chatrč s teplým světlem v oknech. Opravdu jsem byla vyděšená, ale neměla jsem na vybranou. Přešla jsem k dveřím a zaklepala.

Dveře se pomalu otevřely a přede mnou stála ona – Elena, jak jsem se později dozvěděla, žena po třicítce, možná čtyřicítka na krku, s vřavou tmavých vlasů padajících na ramena a očima, které zdaly se pohlcovat světlo. Měla na sobě volnou bílou blůzku, která zvýrazňovala její plné prsa, a kalhoty napínající boky. Byla zralá, sebevědomá, a její úsměv měl v sobě něco hypnotického.

– Čím mohu sloužit, kočinko? – zeptala se měkkým, teplým hlasem, dívaje se na mě s lehkým údivem.

– Ztratilo mi auto... Nemám signál, nikde v okolí nikoho. Mohla bych si půjčit telefon? Nebo... máte nějakou radu? – zakoktalam, cítíc, jak se červenám pod jejím pohledem.

Zasmála se tiše a gestem mě pozvala dovnitř.

– Samozřejmě, pojď dál. Žiju tu sama už léta, znám tyhle cesty jako svůj vlastní kůži. Telefon? Ha, signál tu slabý, ale mám generátor a stálý kontakt s mechanikem. Napiješ se čaje, než vymyslíme něco?

Vstoupila jsem dovnitř. Dům voněl dřevem, bylinkami a něčím sladkým, jako vanilka. Obývák byl útulný: krb praskal, na stěnách visely obrazy krajin a na stolku stála láhev vína. Elena se pohybovala s grácií, nalévala mi čaj. Opravdu poprvé jsem pocítila takové brnění na kůži, když její prsty se otřely o mé při podávání šálku. Vyprávěla jsem jí o sobě – o práci ve městě, o tom, jak utíkám před shonem. Ona poslouchala, přikyvovala.

– Já tu bydlím od rozvodu. Osamělost má své kouzlo, ale někdy... chybí společnost. Zvlášť taková mladá a plná života jako ty.

Sklopila jsem pohled, cítíc horko na tvářích. Mechanik přijede ráno, řekla. Zůstaň přes noc. Pokoj pro hosty je připravený. Nemohla jsem odmítnout. Po večeři – jednoduché, ale lahodné salátu a víně – jsme seděly u krbu. Rozhovor plynul hladce: o snech, o svobodě, o tom, jak ženy někdy lépe chápou sebe navzájem. Její ruka spočinula na mém koleni, jakoby náhodou.

– Jsi napjatá po tom stresu. Masáž? – navrhla a její hlas se stal nižším, intimnějším.

– Já... nevím... – zamumlala jsem, ale přikývla. Opravdu jsem byla zvědavá, co z toho vzejde. Položila mě na pohovku, její ruce začaly pracovat na mých ramenech. Byly silné, ale jemné. Pocítila jsem, jak napětí odchází a na jeho místo vstupuje něco jiného – teplo, které se rozlévalo po těle. Její dech lehl na mou šíji a já zavřela oči, odevzdávajíc se tomu doteku.

Ležela jsem na té pohovce a ruce Eleny klouzaly po mých zádech, uvolňujíc každý sval. Její dotek byl elektrizující – prsty se zabodávaly hluboko, ale s takovou přesností, že jsem se cítila jako v transu. Opravdu poprvé jsem si dovolila něco takového s jinou ženou. Byla jsem bisexuální, ale nikdy jsem to plně neprozkoumala. Elena vyprávěla tiše, její hlas vibroval blízko ucha.

– Uvolni se, Anko. Cítíš to? Tvé tělo si pamatuje, co touží.

– Ano... to je neuvěřitelné – zašeptala jsem, když její ruce klesly níž, na boky. Sundala ze mě blůzku, jakoby pro lepší přístup, a já neprotestovala. Její kůže byla teplá, voněla levandulí. Otočila jsem se na záda a ona se na mě podívala těmi hlubokými očima.

– Jsi krásná. Ta tvrdá skořápka města praská, viď?

Přikývla jsem a zatáhla ji za tričko. Sundala ho pomalu, odhalujíc plná prsa v krajkovém podprsence. Nachiřila se, její rty se otřely o mé. Polibek byl jemný na začátku, ale rychle se stal hladový. Jazyky se proplétaly, ruce bloudily. Opravdu jsem byla mokrá, cítila jsem to skrz kalhoty.

– Chci tě pohladit – zamručela, rozepínajíc moje džíny.

– Udělej to... prosím – zasténala jsem.

Její prsty se proklouznuly pod spodní prádlo, otírajíc se o klitoris. Orgasmus přicházel vlnami – nejdřív jemně, pak silně. Vypjala jsem se, kousajíc ret. Pak jsem svlékla ji, líbajíc krk, prsa. Chutnala slano-sladce. Položila jsem ji vedle, moje rty putovaly dolů. Olizovala jsem ji pomalu, zasouvajíc prsty. Křičela tiše:

– Hlubší, kočinko! Ano!

Hodiny ubíhaly na vzájemném objevování. Použily jsme olivový olej na masáž, klouzajíc po tělech. Její kunda byla hladká, vlhká. Olizovala jsem, sát, dokud se netřásla v extázi. Pak ona na mně – její jazyk byl mistrovský, prsty vibrovaly ve mně. Poprvé jsem pocítila dvojitý orgasmus, křičíc její jméno. Usnuly jsme propletené, nahé u krbu.

Ráno jsem se probudila s její hlavou na prsou. Mechanik přijel, ale já nechtěla odejít hned. Elena se usmála:

– Vrátíš se? Tohle není konec.

– Slibuju – zašeptala jsem, líbajíc ji na rozloučenou.

Mechanik opravil auto rychle – byl to hloupý akumulátor. Stála jsem na prahu domu Eleny s kufrem v ruce, ale srdce mi bušilo jako šílené. Noc byla nepřekonatelná: po masáži jsme přešly do ložnice. Její postel byla obrovská, s hedvábnou povlečí. Milovaly jsme se pomalu, prozkoumávajíc každý zákout. Použily jsme její hračku – vibrator, který nás roztřásl. Opravdu poprvé jsem byla tak otevřená, tak volná.

Elena ležela pode mnou, její nohy objímající moje boky. Zasouvajíc vibrator hluboko, sledovala jsem, jak se kroutí v rozkoši.

– Jsi bohyně... nepřestávej! – sténala.

Pak ona na mně: olizovala moje bradavky, lehce kousajíc, prsty v mém zadku a kundě současně. Vybuchla jsem, mokrá jako nikdy. Rozprávaly jsme mezi orgasmy – o její osamělosti, o mých pochybnostech ohledně mužů. „Ženy vědí lépe,“ smála se.

Ráno u snídaně mě hladila pod stolem.

– Tohle není konec, Anko. Mám číslo. Přijeď, kdykoli budeš chtít. Tady je tvůj útočiště.

– Přijedu. Opravdu jsem pocítila něco hlubokého – řekla jsem, líbajíc ji vášnivě.

Odjela jsem, dívajíc se v zrcátko na její siluetu. Cesta se zdála jasnější. Vrátila jsem se do města změněná – vědomá svých touh. Volám jí každý večer, plánujíc další setkání. Tahle porucha byla to nejlepší, co se mi mohlo stát.